Jedlo se a pilo, počasí nám vyšlo, spát jsem šel až hooodně pozdě :). Na dortíku jsem měl krásná zvířátka, která mi zůstala na hraní, a také spoustu dalších nádherných dárečků jsem dostal, asi jsem byl moc hodný :). Ochutnával jsem všechno možné a v závěru oslavy byly dokonce i buřtíky, ty mám moc rád :). Na konci oslavy jsem pomáhal hasit oheň hasičským autem, to byla sranda! Ani nejde slovy popsat, jak moc jsem vděčný, že jsem tyhle narozeniny mohl oslavit… a svíčky na dortu sfouknout sám z plných plic… a dokonce je sfouknout ve stoje na vlastních nohou (ač opřený o stoleček).
Vážím si každého tohoto zázraku! V těchto chvílích si nejvíce uvědomujeme, jak je SMA zákeřná. Nebýt léčby, tyto narozeniny už bych pravděpodobně oslavil ve velmi vážném stavu, nebo je dokonce neoslavil vůbec… Děkuji za Spinrazu! Děkuji za Zolgensmu! Děkuji za to, že na tomto krásném světě můžu být!
A přání od rodičů: „Jiříčku, ty náš kluku veliký, tak moc to letí! To, co ti v tento velký den chceme přát, je hlavně to zdraví a aby ses nikdy nepřestal smát! Milujeme tě nejvíc!“
